"Neřízená drezína se řítí po kolejnici" - tak začíná myšlenkový experiment, který se od doby, co jej vymyslela Philippa Foot, stal zřejmě nejplodnějším filosofickým nástrojem posledních desetiletí. Morální filosofové během té deby použili "problém drezíny" ke studiu mnoha různých etických sporů, přičemž jedním z hlavních je otázka, jak programovat autonomní vozidla. V současnosti však už jen málo filosofů považuje problém drezíny za dokonalou analogii pro vozy bez řidiče, nebo že situace, v nichž se budou nacházet autonomní vozidla, se budou podobat vynucené volbě nešťastného kolemjdoucího z původního myšlenkového experimentu.
Tato kniha představuje závažný a cílevědomý pokus posunout odbornou diskusi za hranice problému drezíny k širším etickým, právním a sociálním implikacím autonomních vozidel. Stále zbývá řada urgentních otázek, jež je třeba zodpovědět. Například: jak by mohla autonomní vozidla interagovat s lidskými řidiči ve smíšených či "hybridních" dopravních prostředních; jak by environments; jak by autonomní vozidla mohla změnit městskou krajinu; jaké specifické problémy ohledně bezpečnosti a ochrany soukromí vyvstávají s ohledem na autonomní vozidla coby propojené systémy v rámci "internetu věcí"; jak budou přínosy i náklady této nové technologie, včetně mobility, hustoty provozu a znečištění rozděleny v rámci celé společnosti; atd.
Jakožto pokus o zmapování těchto otázek nové generace i o zkusmé odpovědi na ně se tato kniha opírá, mimo jiné, o takové obory jako filosofie, sociologie, ekonomie, městské plánování, dopravní inženýrství a business etika, a nabízí celou škálu globálních perspektiv.

Geoffrey Dierckxsens jako hostující editor časopisu Topoi na téma etických dimenzí enaktivní kognice.

Tato kniha zkoumá složité a mnohovrstevnaté vztahy mezi demokracií a hrou, nabízejíc důležitý nový teoretický a empirický výzkum. Buduje nové paradigmatické mosty mezi filosofickým zkoumáním aplikacemi na poli umění, politického aktivismu, dětské hry, výchovy a politologie.

Prohlubujíc naše porozumění významu hry jako politické, kulturní a společenské moci, nabízí tato kniha fascinující četbu každému vážnému studentu či vědci se zájmem o hru, filosofii, politiku, sociologii, umění, sport nebo výchovu.

Zaměřením na solidaritu a vzájemnou pomoc na průsečíku politické filosofie a biologie, který se stal ještě naléhavějším v důsledku krize, způsobené nemocí covid-19, vychází tato kniha z díla Catherine Malabou a kreativně rozvíjí její teorie novými směry.

Tato kniha je odrazem teoretického vývoje v politické teorii péče a nových aplikací etiky péče v různých oblastech. Jednotlivé kapitoly nabízejí původní a svěží pohledy na plodné pojmy a témata politicky formulované etiky péče. Kniha se věnuje takovým pojmům, jako demokratické občanství, společenská a politická participace, morální a politické uvažování, solidarita a situované pozorné vědění. Zapojuje se do probíhajících diskusí o ztržnění a privatizaci péče a věnuje se takovým problémům, jako je poskytování péče státem a demokratické pečovatelské instituce. Vyslovuje se k současným politickým a společenským výzvám, jako je krize západní demokracie a celosvětový vzestup populismu a politiky identity. Šíře příspěvků odráží skutečnost, že kniha spojuje perspektivy teoretiků péče z deseti různých zemí tří kontinentů, a umožňuje jim vyjádřit jejich jedinečné lokální postřehy, pocházející z velmi odlišných společensko-politických a kulturních kontextů.

Kniha Tomáše Hříbka Obrana asistované smrti je první monografií v českém jazyce, jež nabízí filozofickou obhajobu eutanazie a sebeusmrcení za asistence lékaře. Autor vysvětluje zdroje současné diskuse, definuje základní pojmy a analyzuje argumenty pro asistované sebeusmrcení a eutanazii i proti nim. Odpovídá mimo jiné na tyto zásadní otázky: Co je smrt a jak poznáme, že nastala? Je smrt vždy újmou, nebo může i prospět? Může být rozhodnutí zabít se rozumné i morální? Je apel k morální autonomii pacienta přesvědčivý? Má utrpení na konci života smysl? Pokud jsou eticky přijatelné nezahájení nebo ukončení léčby či paliativní péče, tak proč ne i eutanazie a asistovaná smrt? Lze ospravedlnit eutanazii pacientů, kteří s ní nemohou vyslovit souhlas? Je možné eutanazii a asistované sebeusmrcení odmítnout s odkazem na etiku medicíny nebo svědomí lékařů? Neocitneme se legalizací eutanazie na kluzkém svahu, po němž sklouzneme k nemorální praxi? A jsou podobné metody asistované smrti morálně přijatelné jen za předpokladu, že zůstanou výjimečné?

Ve své knize None so Fit to Break the Chains nabízí Dan Swain interpretaci Marxovy etiky, která staví do popředí Marxovu oddanost úkolu sebeosvobození dělnické třídy a pléduje za neochabující relevanci tohoto principu v současné politice. Sebeosvobození je je v diskusích o Marxově etice často přehlíženo, ačkoli mělo hluboký vliv na jeho kritiku kapitalismu, jeho postoj k alternativám, stejně jako na jeho pojetí jeho vlastní role coby aktivisty a teoretika.
Důraz na sebeosvobození nabízí nové pohledy na stávající diskuse o interpretaci Marxe, jako je význam pojmů odcizení, vykořisťování a utopismus, a může nabídnout i obecnější chápání vztahů mezi kritickou teorií a praxí, které má trvalý význam i v současnosti.