Ve filozofii životního prostředí dochází k významnému posunu, pokud jde o jeden z nejzákladnějších konceptů tohoto oboru. Pojem ekologické "udržitelnosti" je ve většině současných diskusí o životním prostředí pomalu nahrazován pojmem "obyvatelnosti" Země. Tento článek se zaměřuje na dvě filozofie obyvatelnosti, které v posledních letech významně ovlivnily naše uvažování o klimatických změnách: planetaritu a kosmopolitiku. Tyto dva rámce se často kombinují v různých formulacích politiky více než člověka. Přesto jsou tato filozofická paradigmata a jejich politické důsledky ve skutečnosti radikálně odlišné, jak ukáže tato analýza. Tyto zásadní rozdíly jsou dobře patrné na srovnávací analýze nedávných prací Dipeshe Chakrabartyho o planetaritě a Isabelle Stengersové o kosmopolitice. Článek nakonec tvrdí, že planetarita a kosmopolitika jsou neslučitelné. Navíc přijetí jednoho z obou přístupů odpovídá specifické filosofické a politické volbě, která podstatně utváří způsoby, jakými v 21. století uvažujeme o politice s nelidmi.

Tento aktuální svazek kombinuje pohledy kontinentální a analytické filozofie a zkoumá, jak dnešní imaginace utváří a je utvářena technologií, uměním a etikou.

Představivost je jedním z nejvýznamnějších a nejrozsáhleji zkoumaných pojmů v současné filozofii a je často chápána jako základní lidská schopnost, která umožňuje komplexní činnosti. Tato kniha však ukazuje, že představivost je víc než pouhým prostředníkem. Představivost sice utváří naše zkušenosti, ale zároveň je utvářena naším prostředím. Některé z nejtvořivějších projevů představivosti jsou výsledkem její obousměrné interakce s uměním nebo technologií, případně s obojím. Stručně řečeno, představivost nás spoluutváří.

V této sbírce esejů odborníci z oblasti výzkumu vědomí objasňují složitý vztah mezi vědomým a nevědomým stavem mysli.

Tato kniha, která rozvíjí diskusi o výzkumu vědomí, staví do centra pozornosti téma společných rysů a rozdílů mezi vědomými a nevědomými obsahy mysli. Soubor esejů nabízí širokou škálu výzkumných perspektiv, přičemž některé z nich tvrdí, že nevědomé stavy byly neprávem přehlíženy a zaslouží si uznání pro své bohatství a široký záběr. Jiné tvrdí, že mezi vědomými a nevědomými stavy přetrvávají významné rozdíly, a zdůrazňují význam jejich odlišných charakteristik. Zkoumání povahy přechodu od nevědomí k vědomí tento obraz dále komplikuje, přičemž někteří autoři zpochybňují, zda ostrý předěl mezi nevědomými a vědomými stavy skutečně existuje.

"Sociální soudržnost" se v posledních desetiletích stala módním slovem, kterým se řídí politika a sociální výzkum. Naše kniha kritizuje dominantní pojetí "sociální soudržnosti" v politice i sociálním výzkumu. Nabízí přístupný popis vývoje konceptu "sociální soudržnosti" v politikách EU, Rady Evropy, OECD a OSN. Kniha je příkladem kritického filozofického přístupu aplikovaného na analýzu pojmů v sociální politice a výzkumu.

"Neřízená drezína se řítí po kolejnici" - tak začíná myšlenkový experiment, který se od doby, co jej vymyslela Philippa Foot, stal zřejmě nejplodnějším filosofickým nástrojem posledních desetiletí. Morální filosofové během té deby použili "problém drezíny" ke studiu mnoha různých etických sporů, přičemž jedním z hlavních je otázka, jak programovat autonomní vozidla. V současnosti však už jen málo filosofů považuje problém drezíny za dokonalou analogii pro vozy bez řidiče, nebo že situace, v nichž se budou nacházet autonomní vozidla, se budou podobat vynucené volbě nešťastného kolemjdoucího z původního myšlenkového experimentu.
Tato kniha představuje závažný a cílevědomý pokus posunout odbornou diskusi za hranice problému drezíny k širším etickým, právním a sociálním implikacím autonomních vozidel. Stále zbývá řada urgentních otázek, jež je třeba zodpovědět. Například: jak by mohla autonomní vozidla interagovat s lidskými řidiči ve smíšených či "hybridních" dopravních prostředních; jak by environments; jak by autonomní vozidla mohla změnit městskou krajinu; jaké specifické problémy ohledně bezpečnosti a ochrany soukromí vyvstávají s ohledem na autonomní vozidla coby propojené systémy v rámci "internetu věcí"; jak budou přínosy i náklady této nové technologie, včetně mobility, hustoty provozu a znečištění rozděleny v rámci celé společnosti; atd.
Jakožto pokus o zmapování těchto otázek nové generace i o zkusmé odpovědi na ně se tato kniha opírá, mimo jiné, o takové obory jako filosofie, sociologie, ekonomie, městské plánování, dopravní inženýrství a business etika, a nabízí celou škálu globálních perspektiv.

Geoffrey Dierckxsens jako hostující editor časopisu Topoi na téma etických dimenzí enaktivní kognice.

Tato kniha zkoumá složité a mnohovrstevnaté vztahy mezi demokracií a hrou, nabízejíc důležitý nový teoretický a empirický výzkum. Buduje nové paradigmatické mosty mezi filosofickým zkoumáním aplikacemi na poli umění, politického aktivismu, dětské hry, výchovy a politologie.

Prohlubujíc naše porozumění významu hry jako politické, kulturní a společenské moci, nabízí tato kniha fascinující četbu každému vážnému studentu či vědci se zájmem o hru, filosofii, politiku, sociologii, umění, sport nebo výchovu.

Zaměřením na solidaritu a vzájemnou pomoc na průsečíku politické filosofie a biologie, který se stal ještě naléhavějším v důsledku krize, způsobené nemocí covid-19, vychází tato kniha z díla Catherine Malabou a kreativně rozvíjí její teorie novými směry.

Tato kniha je odrazem teoretického vývoje v politické teorii péče a nových aplikací etiky péče v různých oblastech. Jednotlivé kapitoly nabízejí původní a svěží pohledy na plodné pojmy a témata politicky formulované etiky péče. Kniha se věnuje takovým pojmům, jako demokratické občanství, společenská a politická participace, morální a politické uvažování, solidarita a situované pozorné vědění. Zapojuje se do probíhajících diskusí o ztržnění a privatizaci péče a věnuje se takovým problémům, jako je poskytování péče státem a demokratické pečovatelské instituce. Vyslovuje se k současným politickým a společenským výzvám, jako je krize západní demokracie a celosvětový vzestup populismu a politiky identity. Šíře příspěvků odráží skutečnost, že kniha spojuje perspektivy teoretiků péče z deseti různých zemí tří kontinentů, a umožňuje jim vyjádřit jejich jedinečné lokální postřehy, pocházející z velmi odlišných společensko-politických a kulturních kontextů.